Jak vybrat chrániče holení
Poradíme Vám s výběrem chráničů holení, které patří mezi nejzákladnější hokejové chrániče.
Holenní chrániče na hokej - představení
Hokejové chrániče holení patří mezi nejzákladnější části výstroje, bez které bychom tam, kde se hraje hokej nevstupovali. Jejich hlavním cílem je ochrana kolene a zároveň krytí holenní kosti. Asi není třeba popisovat, jak jsou zdravá kolena pro každého sportovce a to nejen hokejisty důležité. Zároveň úrazy holenní kosti jsou velmi bolestivé, proto je při výběru svých nových chráničů holení velmi důležité, aby byl jejich výrobce a kvalita osvědčená. U výrobců, které náš obchod nabízí se samozřejmě nemusíte ničeho obávat, jelikož jsou jejich výrobky léty prověřené a odskoušené i v samotné NHL.
Segmenty chráničů holení
Hokejové chrániče na holeně můžeme rozdělit do 2 základních segmentů ochrany. A to:
Chránič kolene - koleno je velmi složitý a citlivý aparát, proto je jeho kvalitní ochrana ve sportu jako je hokej velmi důležitá. U holenních chráničů na hokej je koleno chráněno z vnější strany speciálním tvarovaným plastem a z vnitřní strany je plast pohodlně vypolstrovaný. U většiny kvalitních holenních chráničů je součást polstrování i pěnový chránič nadkolene.
Chránič holeně - oblast holeně je velmi často zasahovaná část těla při hokeji. Stejně jako u kolene je i oblast holeně krytá tvarovaným plastovým chráničem, který je z vnitřní strany vypolstrovaný. Součástí vnitřního postrování bývá přechod ve chránič lítkového svalu, který je u vyšších modelů tvořen buď:plastovým tvarovaným chráničem nebo speciální pěnou. Samotnou kapitolou by mohlo být upínání, které je ve většině případů tvořeno flexibilními pásky na suchý zip. Vždy záleží na typu a výrobci, jak upínací systém rozmístí.Rozdíly v jednotlivých modelech
Holenní chrániče na hokej se dají stejně jako většina ostatních částí hokejové výstroje, rozdělit na věkové i výkonnostní kategorie. Podle věku dělíme chrániče na varianty, ve kterých se pak určuje délka v palcích:
Asi je jasné, že rozdíly mezi jednotlivými věkovými kategoriemy je v jejich velikosti, od nejmenších po největší a to hlavně v jejich délce. Co se týče rozdělení holenních chráničů na výkonnostní kategorie, tak i zde se dá použít nejběžnější dělení:
Jak tedy vybrat ty správné holenní chrániče?
Začněme pěkně od začátku. Jako první věc je třeba si uvědomit, že holenní chrániče nejsou až taková spotřební záležitost a při běžném používání a dostatečné péči, dokáží vydržet i několik sezón v dobrém stavu. Dalším důležitým aspektem, je určení výkonnostní kategorie, která dosti ovlivňuje výslednou cenu. Tento fakt se dá jednoduše rozlousknout tím, že si sám uvědomím, na jaké úrovni hraji já a moji spoluhráči. Určitě nemá smysl pro úplného začátečníka kupovat profesionální holenní chrániče, kde jednoduše nemůže využít jejich celkový potencíál.
Když znáte odpověď na tyto dvě otázky, můžete s klidným svědomím přejít k samotnému výběru. Na trhu je dnes velká spousta výrobků, avšak mezi naprosté lídry na trhu, kterým jakožto profesionální hráči a prodejci maximálně důvěřujeme, patří pouze několik výrobců. Jako jasná jednička v oblasti hokejových chráničů je Reebok, který si upevnil tuto pozici zakoupením know-how světoznámé společnosti a lídra v oblasti výroby hokejových chráničůJOFA. Následuje neméně známý a kvalitní Bauer, pak CCM. Žádným z těchto výrobců chybu neuděláte. Vždy je to pouze o tom, která značka je Vám sympatičtější.
Mám vybranou výkonnostní kategorii, výrobce i model, ale co s velikostí? Jednoznačně Vám mohou být nápomocnétabulky velikostí, které sestavují výrobci speciálně pro své modely.
První zlatá generace a ztracená léta
Když v pondělí 13. března 1950 zahajovalo mistrovství světa v Londýně, jeden z přihlášených týmů chyběl. Bylo to mužstvo Československa, které mělo obhajovat zlaté medaile. Velvyslanectví Spojeného království údajně neudělilo vstupní víza rozhlasovým reportérům. Lživá záminka. Vzápětí se členové týmu mistrů světa dověděli, že na žádný šampionát nepoletí.
Tak vypadal začátek konce nejlepšího mužstva, jaké československý hokej do té doby neměl. Už v roce 1947 tým získal na domácím ledě v Praze na Štvanici poprvé zlaté medaile. Na olympiádě 1948 ve Svatém Mořici poprvé neprohrál s Kanadou a sahal po nich znovu. Remíza 0:0 ve vzájemném duelu však při horším skóre na celkové prvenství nestačila.
V listopadu 1948 zahynulo při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche šest reprezentantů, z nich pět mistrů světa. Přesto na dalším šampionátu ve Stockholmu vybojovalo Československo titul podruhé. Při návratu vlakem je vítaly davy nadšených fanoušků. Bylo to na dlouhou dobu naposledy. V zemi se mezitím ujali moci komunisté. I nad hokejovými hvězdami se začalo smrákat.
Základ reprezentace tehdy tvořil LTC Praha. Už o silvestrovské noci 1948, během návratu ze Spengler Cupu, hlasovali jeho hráči v curyšském hotelu Waldorf o nabídce vytvořit národní tým v exilu. Většina se vyslovila pro návrat.
O 15 měsíců později bylo jedenáct hokejistů zatčeno. Prošli krutými výslechy a ve vykonstruovaném procesu byli nakonec odsouzeni za údajnou protistátní činnost k trestům v celkové výši 77 let a čtyř měsíců. Brankář Bohumil Modrý dostal 15 let, Augustin Bubník 14, Stanislav Konopásek 12, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov 10 let, Josef Jirka šest, dalších šest hráčů bylo odsouzeno k vězení od osmi měsíců do tří let: Mojmír Ujčík, Zlatko Červený, Jiří Macelis, Přemysl Hainý, Antonín Španninger a Josef Štock.
V případu nešlo jen o zúčtování komunistického režimu s hráči, kteří zvažovali, zda zůstat ve svobodném světě, nebo se vrátit. Odsouzeni byli i další, kteří se zájezdu vůbec nezúčastnili. V zahraničí předtím zůstalo několik předválečných legend i členů stávajícího národního týmu. Jaroslav Drobný, hrál vedle hokeje výtečně i tenis. Už jako egyptský občan dokonce vyhrál v roce 1954 Wimbledon.
Za zatčením jedenácti reprezentantů před odletem na šampionát v roce 1950 byly obavy režimu, že se i další hvězdy z ciziny nevrátí. Rozsudky se měly stát výstrahou pro všechny. Možná byl i vyšší zájem uklidit skvělý tým z cesty. Mužstvo se i přes všechny tvrdé rány drželo na špici a dařilo se ho vhodně doplňovat. Jeho výkonnost měla teprve kulminovat. Místo na šampionát poslali komunisté většinu opor do vězení.
Někteří z nespravedlivě odsouzených se vrátili na svobodu až po pěti letech, nejlepší brankář své doby Modrý se silně podlomeným zdravím. Trvalo dlouho, než se československý hokej z těžkých ran osudu zotavil. Ani mistrovství světa v Paříži 1951 se československý tým nezúčastnil. Na olympiádě v Oslo v následujícím roce sahala reprezentace plná nových tváří po bronzové medaili. Přišla o ni až v dodatečném utkání proti Švédsku. Tým nedohrál mistrovství světa 1953 ve Švýcarsku. Krátce po skonu sovětského diktátora Josefa Stalina zemřel i první komunistický prezident Československa Klement Gottwald. Hráči museli povinně držet smutek.
Přicházely i další necitlivé a nesmyslné zásahy režimu, kádrování, nekonečné reorganizace. Ve svých důsledcích vedly například i k neúspěchu na olympiádě v Cortině 1956. Generace, jejímiž hlavními postavami se stali Karel Gut, Vlastimil Bubník, Bronislav Danda nebo Miloslav Charouzd začala zvedat hlavu. Ale na světovém fóru na vrchol i vinou výše zmíněných okolností nikdy nevystoupila. Stejně tak následovníci jako František Tikal, Miroslav Vlach, Josef Černý, Jaroslav Jiřík či Slovák Jozef Golonka.
Ale někdy už bylo k velkému triumfu hodně blízko. Jako v roce 1961, kdy v Ženevě mužstvo porazilo Sověty, senzačně získalo po dvanácti letech titul mistrů Evropy a od světového prvenství přišlo při rovnosti bodů jen horším skóre oproti Kanadě. Na tento triumf československý tým čekal až do roku 1972, tedy 23 let.
Světový hokej mezitím ovládla „sborná“ SSSR. Během zimních her 1968 v Grenoblu prodloužila šňůru neporazitelnosti na vrcholných turnajích už na 32 zápasů. Do té doby poslední prohra se datovala k 8. březnu 1963. Potom přišel 15. únor 1968.
Reprezentanti Československa byli od 60. let nejvážnějším soupeřem Sovětů v cestě za světovým zlatem. V Grenoblu je porazili 5:4. Bylo to doba politického uvolnění, pro kterou se v Československu ujal název Pražské jaro. Půl roku po olympiádě, 21. srpna 1968, však na příkaz Moskvy vtrhly do země sovětské tanky a zabránily vůli občanů po větší svobodě a demokracii.
Mezinárodní hokejová federace IIHF přidělila Praze na počest šedesátin českého hokeje pořadatelství světového šampionátu 1969. Ale komunistická moc neměla zájem, aby se v rozjitřené atmosféře lidé srocovali ve větším množství. Obávala se protestů a nepokojů. Československo se pořadatelských práv muselo vzdát, turnaje se ujal Stockholm.
Až tam se poprvé od vojenského vpádu střetl tým okupované země s výběrem SSSR. Na švédském ledě se bojovalo i za Prahu. Několik hráčů si na protest přelepilo černou páskou pěticípé hvězdičky nad lvíčkem, kterého tehdy mělo Československo ve státním znaku. „Vy nám tanky, my vám branky!“ znělo heslo po dvou nezapomenutelných večerech. Českoslovenští hokejisté během nich zvítězili 2:0 a 4:3. Porazit Rusy hned dvakrát, to se do té doby nikomu nepovedlo. Na šampionátu však reprezentanti skončili třetí. Dvakrát totiž podlehli Švédům. Při rovnosti bodů rozhodovalo o pořadí prvních tří skóre. A to měli naši nejhorší. Doma je však vítali jako vítěze.
Když hokej znamenal víc než sport
Hokej se stal jednou z mála možností, jak aspoň na chvíli uniknout z mizérie temné doby, která následovala po sovětské okupaci v roce 1968. Za tzv. období normalizace právě zejména bitvy se SSSR stmelovaly národ. Vítězství považovali za svá všichni. Po letech nadějí a zklamání navíc dozrála další silná generace hráčů. Zisk titulu mistrů světa byl už nějakou dobu na spadnutí.
Grenoble 1968. Stockholm 1969. Ženeva 1971. Československý tým sahal po prvenství třikrát během čtyř let. Na šampionátu v Ženevě dosáhl po deseti letech na titul mistrů Evropy. Až v Praze o rok později se podařilo dílo dokonat. Mužstvo prošlo turnajem bez porážky. Jen se SSSR remizovalo v prvním zápase 3:3. Díky vítězství v odvetě 3:2 se po 23 letech vrátilo na světový trůn. Ale to ještě nebylo všechno.
Celek postavený kolem Ivana Hlinky, Vladimíra Martince, Františka Pospíšila či Jaroslava Pouzara pak vybojoval titul v roce 1976 a v následujícím ho poprvé obhájil. V prvním případě dokonce neztratil ani bod. Ke zlatu měl blizoučko rovněž na olympiádě v Innsbrucku 1976, ačkoli ho silně poznamenala epidemie chřipky. Ve stejném roce šokoval vítězstvím nad Kanadou v prvním ročníku Canada Cupu a postupem do finále. Mistrovství světa 1978 se konalo opět v Praze. Reprezentanti usilovali o zlatý hattrick. O něj je připravil i neuznaný Martincův gól v utkání proti Sovětům.
Zejména Švédsko a Finsko v té době oslaboval odliv hráčů do zámoří, kde tehdy vedle NHL fungovala sedm let také konkurenční soutěž WHA. Čeští a slovenští hráči tehdy mohli v nejlepším hokejovém věku odejít za takovou vidinou jen za cenu emigrace. V roce 1974 tuto cestu zvolili někdejší mistři světa Václav Nedomanský a Richard Farda. Jejich příklad inspiroval další. V 80. letech následovala silná vlna odchodů. Jiří Crha, bratři Peter, Anton a Marián Šťastní, Vítězslav Ďuriš, Miroslav Fryčer, Peter Ihnačák. A po nich Petr Klíma, Michal Pivoňka, František Musil, David Volek.
Tito hokejisté nemohli reprezentovat, protože pro režim byli nežádoucí. Československý hokej krvácel. Ale pořád byl schopen držet se mezi špičkou a vychovávat další talenty. Pilíři reprezentace se stali Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Antonín Stavjaňa, Jiří Lála nebo Slováci Dušan Pašek, Dárius Rusnák, Igor Liba. Tým Československa dál vozil medaile z velkých turnajů. Na olympiádě v Sarajevu 1984 byl opět blízko konečnému triumfu. O rok později v Praze získal po osmi letech titul mistrů světa, ve Vídni 1987 o něj přišel až v záverečné třetině posledního zápasdu proti SSSR.
Pád komunismu v listopadu 1989 přinesl svobodu a demokracii. Cesta ven byla otevřená. Tak silný odliv hráčů neměl obdoby. Odcházet mohli i tehdy velmi mladí hráči jako Jaromír Jágr, Robert Reichel, Robert Holík. Štěstí za oceánem zkusil i Hašek a vybudoval si nakonec reputaci jednoho z nejlepších gólmanů historie.
Češi měli svého času v NHL vůbec nejpočetnější zastoupení ze všech evropských zemí, ale národní mužstvo tím trpělo. Na mistrovství světa nemohli reprezentovat všichni nejlepší. Olympiáda zůstávala až do roku 1998 hráčům NHL uzavřena. Na konci roku 1992 navíc došly na konec společné cesty dva národy, které sdílely 74 let jeden stát.
Ale jako už mnohokrát předtím, i tentokrát se český hokej dokázal z těžkých ran vzpamatovat. Hned na šampionátu 1993 ztratil naději na účast ve finále až v prodloužení zápasu se Švédskem. Zkušenosti hráčů z nejlepších světových soutěží se navíc bohatě zúročily. Vyrostla nejúspěšnější generace v jeho dějinách.
Zlatý věk hokeje. Jak dál?
Na konci 80. let se výrazně změnila mapa Evropy a následně i geografie světového hokeje. Po pádu komunistických režimů přestala existovat Železná opona mezi Západem a Východem. Rozpadl se Sovětský svaz, začaly vznikat nové, samostatné státy. V roce 1993 došlo k rozdělení Československa. Výběr, který nastoupil na mistrovství světa do 20 let, byl posledním, který tvořili Češi a Slováci společně. Na olympiádě 1994 v Lillehammeru si poprvé na velkém turnaji zahráli proti sobě.
Po převratných politických změnách už mohli i hráči z postkomunistických zemí svobodně odcházet do NHL a nejlepších soutěží v západní Evropě a Skandinávii. Hokej se globalizoval. Nový světový pořádek současně přinesl změny v poměru sil. Špička se vyrovnala.
Od prvního světového šampionátu v roce 1920 do zániku SSSR v roce 1991 se na mistrovství světa nebo olympiádách bojovalo o celkem 57 sad zlatých medailí. Ty si rozdělilo pouze šest zemí: Kanada, Sovětský svaz, Československo, Švédsko, Velká Británie a USA. Stejný počet států se však podělil o nejcennější medaile v následujících 17 letech. V roce 1995 do vybrané společnosti přibylo Finsko. V roce 2002 Slovensko, které už o dva roky dřív bojovalo o zlato z mistrovství světa ve finále proti někdejším spojencům z České republiky.
Český hokej se z krvácení na počátku 90. let nějakou dobu vzpamatovával. Ale potom přišlo období, jaké jeho historie dosud nepamatuje. Předzvěstí všeho byl titul mistrů světa ve Vídni v roce 1996. Generace hráčů kolem Roberta Reichla, Pavla Patery, Davida Výborného či Martina Ručinského získala na šampionátu zlato celkem pětkrát. Nejcennějšího triumfu však dosáhla na olympiádě 1998 v Naganu.
Už v minulosti měl tým Československa blízko ke zlatu na zimních hrách. V roce 1948 mu chyběl ke konečnému vítězství jediný gól. V roce 1968 jeden bod navíc. V roce 1976 přišel o zlato pár minut před koncem rozhodnujícího utkání se Sovětským svazem. Největšího vítězství v historii dosáhl český hokej navíc v turnaji, na který byli poprvé uvolněni hráči z NHL. Tak silná společnost jako v Naganu se do té doby pod vlajkou s pěti propojenými kruhy nesešla. Vůbec poprvé přijet všichni nejlepší hráči. Zvítězil tým České republiky, který ze šesti přímo nasazených celků využil nejméně hokejistů NHL.
Podle některých předpovědí měli Češi málem stejnou šanci jako jamajský bob. V play off prokráčel ke zlatu přes trojici největších favoritů – USA, Kanadu a Rusko. A nedal se vymyslet lepší scénář, než že se střelcem vítězného gólu ve finále stal obránce Petr Svoboda, který emigroval jako osmnáctiletý mladík a rodnou zemi reprezentoval od té doby poprvé a vlastně i naposledy.
Čeští fanoušci opěvovali také brankáře Dominika Haška. Právě několikanásobný vítěz Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL a dakrát držitel Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče byl zároveň hlavním strůjcem vítězného tažení českých hokejistů olympijským turnajem. Na něm do značné míry stál a padal výkon celého týmu. „Hašek na Hrad!“ volaly mnohatisícové davy, které během utkání play off vyrážely do ulic českých měst a sledovaly zápasy na velkoplošných obrazovkách.
Olympijský triumf probudil v lidech národní hrdost a hokejistům dodal nebývalé sebevědomí. Nagano se stalo vrcholem a zároveň symbolem zlatého věku českého hokeje. V letech 1999 až 2001 vyhráli Češi třikrát po sobě mistrovství světa. Před nimi se to povedlo jen Kanadě a SSSR. Na zlatý hattrick navázali ještě titulem ze šampionátu v roce 2005. Tým do 20 let vybojoval zlato na mistrovství světa v letech 2000 a 2001. Po hubenějším období se čeští hokejisté vrátili na stupně vítězů ještě v roce 2006, kdy nejprve získali bronz na olympiádě v Turíně a následně přivezli stříbro ze světového šampionátu v lotyšské Rize.
Získávat medaile začalo být po zavedení nových pořádků čím dál obtížnější. Světová špička se vyrovnala. Od prvního mistrovství světa v roce 1920 do zániku SSSR v roce 1991 se na hokejových šampionátech mužů nebo na olympiádách bojovalo o celkem 57 sad zlatých medailí. Ty byly průběžně rozdány mezi šest zemí: Kanada, Sovětský svaz, Československo, Švédsko, Velká Británie a USA. Stejný počet států se však o nejcennější medaile podělil v následujících 17 letech. V roce 1995 do vybrané společnosti mistrů světa přibylo Finsko, v roce 2002 Slovensko, které už o dva roky dřív bojovalo o zlato ve finále proti někdejším spojencům z České republiky.
Slovo trenéra
Jak vybrat hokejové brusle
Váháte s výběrem svých nových bruslí? Chcete se dozvědět více o hokejových bruslích? Pak čtěte tento článek jak vybrat hokejové brusle.
Hokejové brusle a vše kolem nich
Před tím, než začnete vybírat značku a model svých nových bruslí, je potřeba si říct, jak dobře umíte bruslit, za jakým účelem brusle kupujete a jak často chodíte na led popř. jak často hrajete hokej.
Mezi bruslemi jsou velké rozdíly, i když se to na první pohled nemusí zdát (nejedná se pouze o cenový rozdíl mezi značkami). V zásadě platí pravidlo, že čím je brusle dražší tím je lépe vyztužená, je pevnější, má lepší nůž (runner), nižší hmotnost a ivyšší odolnost.
Pro ty z Vás, kteří používáte brusle pouze na rybník či veřejná kluziště, tak plně postačí obyčejná brusle, která je pohodlná a dostatečně dobře a kvalitně zpracovaná a je svou konstrukcí určená pouze na bruslení. V zásadě pak neuděláte chybu žádnou bruslí, která je vyrobena některou z renomovaných značek (jako např. Bauer, Reebok, CCM, Mission).
Ti, kteří již chodí hrát hokej, ať na úrovni začátečníka, pokročilého či profesionální úrovni, by měli výběru svých nových bruslí věnovat velkou pozornost. Díky naší dlouholeté hokejové kariéře a hokejových zkušeností víme, že není nic horšího, než špatně zvolená brusle.
Hokejové brusle:
V současnosti se každá hokejová brusle skládá ze 4 důležitých částí:
- Bota + jazyk - samotná bota se již dnes neprodává, v obchodech narazíte z drtivé většiny na celý komplet všech částí. Největší rozdíly mezi botami brusle jsou v kvalitě zpracování, pevnosti, výztuze, komfortu a také stylem provedení.
- Podrážka - ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, podrážka brusle je velmi důležitá, jelikož velmi ovlivňuje celkovou stabilitu, přenos energie při odrazu a v neposlední řadě také odvádí vlhkost během hry. U vyšších modelů bruslí se můžeme setkat např. s carbonovou podrážkou, která je konstruována pro extrémní snížení hmotnosti. Dále také s ruznými urovněmi perforace, pro ještě lepší odvod vlhkosti.
- Holder - holder je část, která bez nadsázky spojuje brusli s ledem. K brusli je holder speciálně nýtován, aby nedocházelo k nebezpečným pohybův v průběhu hry. Samotný runner (nůž) je pak k holderu buď přišroubován nebo pouze vsazen bez možnosti výměny.
- Runner (nůž) - na runneru brusle kloužou po ledě a jedná se tak o velmi diskutovanou část, která podléhá stále usilovnému vývoji především kvůli snížení třecí síly, která do jisté míry ovlivňuje hráčovu rychlost. Runnery také podléhají vysokým nárokům při výrobě, aby byla maximalizována jejich odolnost. Velké oblibě se začíná těšitrevoluční systém T-Blade, což je systém výměnných nožů, které se nemusí brousit.
Rozdělení hokejových bruslí podle věku:
Rozdělení hokejových bruslí podle úrovně:
Nyní se pokusíme představit základní rozdělení hokejových bruslí, pomocí kterého se můžete lépe orientovat a případně se začlenit do dané skupiny.
Dále brusle v dnešní době nabízí tzv. tepelné tvarování, které spočívá v jejich nahřátí a následnému vytvarování přesně podle hráčovi nohy (návod na tepelné tvarování bruslí naleznete zde). Tepelné tvarování je výsadou především profesionální bruslí, které jsou velmi tvrdé a vyžadují tak určité přizpůsobení na hráčovu nohu. V součastnoti navíc tepelné tvarování umožňuje i velká část bruslí pro poloprofesionály. Doporučujeme vždy nechat brusle tvarovat profesionály, kteří vědí jak na to, brusle se mohou při nesprávném postupu nenávratně poškodit!
Typy hokejistů a volba bruslí:
2 rady pří výběru bruslí:
1. Výběr správné velikosti bruslí - zde doporučujeme, pokud si nejste jisti, nahlédnout do tabulek velikostí bruslí a když i tak budete na rozpacích, kontaktujte svého prodejce, měl by být schopen Vám odborně poradit.
2. Výběr správné šířky bruslí - v dnešní době jsou na trhu k dostání 2 varianty šířky bruslí:
- EE (nebo také 2E) - jedná se o brusli s nižším nártem a širším provedením v oblasti boků
- D - masovější záležitost, jedná se o brusli s vyšším nártem a užším provedením v oblasti boků
převzato z nalede.cz
Hokejové milníky
1873 - James Creighton vytvořil neformální pravidla pro nové zimní hry v Montrealu, což je hra, která se později stala známou jako lední hokej.
1875 - 3. března odehráno první hokejové utkání v Montrealu mezi Viktorií a McGill Univerzity.
1877 - McGill University v Montrealu formuje první organizovaný hokejový tým k 31. lednu 1877. Dne 27. února Montrealský věstník zveřejňuje první pravidla - sedm ve všech - pro hokej. Tato pravidla jsou založena pravidlech pozemního hokeje.
1881 – Pořízena první fotografie hokejového týmu – jednalo se o tým McGill Univerzity hrajícím v Crystal Palace v Montrealu.
1897 - Kanadský šampión, bruslař George Meagher, cestuje do Paříže kam přinesl i hokejové vybavení. Sám poté dohlížel na řadu přátelských zápasů mezi Paříží 'Palais de Glace Clubu a pruhovanými kluby z Londýna a Glasgow.
1902 - První skutečné hokejové hry v Evropě se hrají na Princes' Skating Clubu v Knightsbridge v Anglii.
1905 - Dva mezinárodní zápasy mezi Belgií a Francií se hrají v Bruselu ve dnech 4. března, Belgie vítězí v obojím, 3:0 a 4:2.
1908 - Mezinárodní hokejové federace, se původně jmenoval Ligue Internationale de Hockey sur glace (LIHG), je založena v Paříži ve Francie 15. května 1908. Zakládajícími členy jsou Francie, Belgie, Švýcarsko, Velká Británie a Čechy. První LIHG organizované hry se hrály v Berlíně, Německo v 3.-5 listopadu
1909 - Německo se stalo šestým členem LIHG.
1910 - První LIHG Mistrovství Evropy se uskutečnilo ve švýcarském zimním středisku Les Avants v lednu 10-12. Velká Británie je první zemí, která žádá o mezinárodní hokejové mistrovství.
1911 - LIHG příjmula „kanadská pravidla“ na všech úrovních tak hrála od 14. března.
1917 – Je vytvořena Národní hokejová liga (National Hockey League = NHL). Tvoří jí 4 týmy-Montreal Canadiens, Toronto Arenas, Ottawa Senators, a Montreal Wanderers.
1920 - Letní Olympijské hry v Antverpách, Belgie hostí první mezinárodní hokejové turnaje se severoamerickou účastí hráčů. Hry se hrají na velmi malém stadióně o rozměrech 56 x 18 metrů. Kanada (Winnipeg Falcons) vyhrává zlato. Družstva hrají v sedmi mužích na každé straně.
1921 – Odehrálo se první LIHG Mistrovství Evropy, které však bylo po druhé světové válce zpochybněno, jelikož se jej účastnily pouze výběry domácího Švédska a Československa. Vyhrálo Švédsko poměrem 7:4.
1923 - LIHG přijala nový soubor pravidel. Zápasy se nyní hrály s pěti bruslaři a brankářem a hra se skládala ze tří 15-ti minutových období. Na stadionech je velikost ledové plochy stanovena na 80 x 40 metrů, výrazně větší než případné standardní velikosti 60 x 30 metrů.
1930 - Sehráno první mistrovství světa konané mimo rámec ZOH, jež se konalo v Chamonix (Francie) a Berlíně (Německo).
1933 - USA se stává první zemí, která kromě Kanady vyhrává Mistrovství světa.
1936 - Nově se hokejová kolbiště skládala ze tří pásem a změn doznala i velikost hokejového ledu – rozměry nyní činily 60 x 30 metrů. Velká Británie jako první v historii zastavila Kanadu, když jí sebrala olympijský triumf v Garmisch-Partenkirchenu.
1939-47 – Během 2. světové války se nehraje žádný turnaj.
1946 - Červená čára ve středu hřiště a moderní Ofsajd jsou zavedeny do pravidel. Bodyček byl povolen pouze v obranné třetině. Změn doznala i délka trvání jednotlivých zápasů – hraje se na 3 x 20 minut.
1947 - Československo se stává prvním nezámořským vítězem Mistrovství světa.
1948 - Kanada vyhrála sice své páté olympijské zlato, ale v konečném pořadí již pouze o skóre před Československem. Kanada pomalu ztrácí na své dominanci z předválečných let.
1952 - Kanada (Edmonton Mercurys) vyhrává své šesté olympijské zlato. Pro Kanadu bylo poslední olympijský na dalších 50 let až do olympiády v r. 2002 v USA.
1953 - Švédsko vyhrává Mistrovství světa poprvé, ale MS, které se konalo ve švýcarském Curychu, dokončí pouze tři týmy.
1954 - Sovětský svaz poprvé vstoupí do A skupiny MS a odváží si ihned zlato ze švédského Stockholmu.
1956 - Sovětský svaz vítězí a získává své první olympijské zlato v Cortině v Itálii.
1957 - Zápas SSSR a Švédska, které skončilo 4:4 sledovalo na fotbalovém „Leninově stadionu“ v Moskvě více než 50 000 diváků. Je to dodnes nepřekonaný platný rekord v návštěvnosti na jednotlivý zápas na mistrovství světa v ledním hokeji.
1960 – Nečekaně vítězí USA na svých ZOH a získává své první olympijské zlato ve Squaw Valley v Kalifornii.
1963 - Sovětský svaz dominuje na světovém kolbišti a získává deváté zlaté medaile na Mistrovství světa za sebou.
1970 – Kanadské listy po neshodách s IIHF odstupují od pořádání prvního hokejového šampionátu na území kolébky hokeje (mělo se hrát v Montrealu a Winnipegu). Důvodem rozbrojů se stává amatérské pravidlo o účastnících turnaje. Náhradním pořadatelem je Švédsko. Kanada bojkotuje až do roku 1977 jak mistrovství světa tak i olympijské hry. Mistrovství světa ve Stockholmu je též prvním, kdy jsou helmy povinné pro všechny bruslaře.
1972 - Československo vyhrávlo své první mistrovství světa zlato po 23 letech a tím ukončilo devítiletou nadvládu Sovětského svazu. Poprvé dochází k oddělení olympijského hokejového turnaje a MS, doposud se hrál v olympijském roce vždy jen olympijský turnaj.
Odehrála se tzv. „Summit Series“ (=Série století“), nebo-li měření sil Kanadského a Sovětského hokeje, v níž těsně vítězí Kanada v sedmém rozhodujícím zápase. Zápasy ukázaly, že se svět na Kanadu již dotáhl.
Švédský obránce Thommie Bergman se stal prvním Evropanem, který odehrál celou sezonu v severoamerické NHL v týmu Detrit Red Wings.
Brankářská maska se stala povinnou jak na olympijských hrách, tak i na mistrovství světa.
1973 - Björg Salming, švédský obránce, se stane prvním Evropanem, jenž dosáhnul možnosti hrát NHL a stát se hvězdou. Jeho klubem se stává Toronto Maple Leafs..
1975 - CSKA Moskva a Montreal Canadiens sehrály na Silvestra remízový zápas 3:3 v montrealském fóru. Odehrálo se jedno z historicky nejlepších klubových utkání v ledním hokeji.
1976 - Odehrává se první ročník otevřeného mezinárodního hokejového turnaje - CANADA CUP. Velkého úspěchu dosahují českoslovenští hokejisté, kteří prohrávají ve finále s domácí Kanadou. Je to první mezinárodní turnaj, v němž oficiálně vystupuje jeden hlavní rozhodčí a dva pomezní rozhodčí, na rozdíl od dvourozhodcovského systému.
1977 - Kanada znovu vstoupila na půdu mistrovství světa s profesionální družstvem po sedmileté nepřítomnosti, ale nedokázala vyhrát medaili. Československo se stane první zemí kromě Kanady a Sovětského svazu, která vyhrála zlaté medaile na dvou po sobě jdoucích šampionátech. Jedná se také o první mistrovství světa, které oficiálně řídí jeden rozhodčí a dva čároví rozhodčí. IIHF zavádí Mistrovství světa „20“ (U20), které doposud v posledních třech sezonách působilo jako neoficiální soupeření v této kategorii pouze pro zvané národní týmy.
1979 - Sovětský svaz otřesy NHL All-Star Teamem v Challenge Cupu, když vyhrál třetí a rozhodující zápas 6:0 v New Yorku v Madison Square Garden.
1980 - Největší senzace v mezinárodní hokejové historii: Tým USA, složený ze studentů-hokejistů, porazil Sovětský svaz 4:3 v Lake Placid na cestě ke zlaté medaili. Sovětský svaz poprvé od své první účasti na zimní olympiádě nevyhrává a získává pouze stříbrné medaile.
1981 - Sovětský svaz v rozhodujícím zápase na Kanadském poháru drtí hvězdný tým domácí Kanady 8:1 a připravuje jí jednu z nejostudnějších porážek v historii ledního hokeje.
1987 - Švédsko vyhrává své první mistrovství světa po 25 letech, v rakouské Vídni. Kanada vyhrává čtvrtý ročník kanadského poháru po sérii tří legendárních zápasů proti Sovětskému svazu, kde všechny zápasy končí stejným skóre, 6:5. Za Kanadu nejvíce dominovali hvězdy Mario Lemieux a Wayne Gretzky.
1988 - Sovětský svaz získává své sedmé a poslední olympijské hokejové zlato na ZOH v Kanadě.
1990 - Zbortil se východní blok a mnoho hráčů z bývalých socialistických zemí volně podepisuje smlouvy s kluby NHL. Mezi nimi byl například také Jaromír Jágr.
Odehrává se první Mistrovství světa v ženském hokeji, hostitelem je Ottawa v Kanadě.
1992 - Na MS je poprvé zaveden play off systém se záludným čtvrtfinále, kde se hraje pouze jeden zápas a rozhoduje o postupujících a vyřazených. Play off dále pokračuje boji v semifinále a o konečné umístění (zápas o bronz a finále).
1993 - Samostatné Rusko vyhrává své první Mistrovství světa zlato, ale také označuje konec Sovětského svazu-ruské dominance po 39 letech.
1994 - Švédsko vyhrává své první olympijské zlato v Lillehammeru. Kanada vyhrává první mistrovské zlato po 33 letech na MS v Itálii.
1995 - Finsko se stává sedmým národem, jenž vyhrává Mistrovství světa, díky vítězství nad rivalem Švédskem na jejich domovském ledu ve Stockholmu.
1996 - USA vyhrál první World Cup (=Světový pohár), který nahradil Kanadský pohár. Je to největší mezinárodní úspěch USA, od olympijského „Miracle on Ice“ (=„Zázraku na ledě“).
1997 - Na IIHF kongresu je rozhodnuto o zrušení postavení na červené čáře. Jednalo se o nejdůležitější změnu pravidel v mezinárodním hokeji od roku 1969. Nové pravidlo je poprvé uplatněno v roce 1999 na Mistrovství světa v Norsku.
IIHF ustanovuje Hall of Fame (=„Síň slávy“), do které jsou každoročně o MS přijímáni skvělí hráči, činovníci a arbitři historie mezinárodního hokeje.
1998 - Poprvé od svého založení v roce 1917, NHL přerušuje svojí soutěž, aby své hráče uvolnila na zimní olympijské hry. Překvapivě, Česká republika vyhrává své první olympijské zlato v Naganu.
Ženský hokej si odbývá svou premiéru na ZOH, kde USA vyhrává historické zlaté medaile, proti svému největšímu konkurentovi v boji o zlato - Kanadě.
1999 - Jan Hlaváč se stává prvním hráčem, který rozhoduje finále MS v prodloužení proti Finům v Norsku.
2001 - Česká republika se stává prvním národem kromě Kanady a Sovětského svazu, která vyhrála tři po sobě jdoucí Mistrovství světa.
2002 - Kanada ukončuje 50-ti leté čekání na olympijské zlato v Salt Lake City. Kolébce hokeje přinesly druhé hokejové zlato i ženy. Slovensko se stalo osmým národem, jenž vyhrává mistrovství světa (Göteborg, Švédsko). Obrovskou senzací se stalo vyřazení Švédského týmu, bývalou sovětskou republikou, Běloruskem, v semifinále turnaje (skóre se zastavilo na konečných 4:3 pro Bělorusy).
2004 - Kanada získává dvakrát za sebou na Mistrovství světa poprvé od roku 1959 zlaté medaile. Po dvakrát porazila severské Švédsko (MS 2003 i 2004).
2005 - Na MS ve Vídni jsou soupisky účastníků zaplněny hráči z NHL, ze soutěže, která byla v ročníku 2004/2005 kvůli sporům o vyšši platového stropu zrušena. Vítězstvím ve finále berou Češi Kanadě možnost získat Zlatý hattrick v podobě vítězství na třech po sobě jdoucích MS.
2006 - Švédsko se stává první zemí v mezinárodní hokejové historii, jenž vyhrává olympijské zlato a mistrovství světa ve stejném roce, jak ZOH v Turín, tak i MS v Rize.
Švédská ženy historicky porážejí USA v přestřelce v semifinále, získávají stříbrnou medaili a poprvé v historii ženského turnaje narušili hegemonii finále mezi tradičními Kanadou a USA.
2007 - IIHF zavádí tří bodový systém. Mistrovství světa v Moskvě je prvním šampionátem, kde se po 60-ti odehraných minutách rozdělují 3 body. V případě remízy dochází k 5-ti minutovému prodloužení či nájezdům – vítěz bere 2 body, poražený bod.
2008 - Kanada hostí své první Mistrovství světa na oslavu stého výročí IIHF. Quebec City (slaví 400. výročí) a Halifax hostí 56 zápasů a 16 zemí. Vítězem turnaje se po strhující bitvě stavá odvěký rival Kanady - Rusko, jenž dokázalo vyhrát velký turnaj po dlouhých 13-ti letech
VZNIK NHL
Proběhla série jednání v kanadské National Hockey Assosiation (NHA) mezi Eddie Livingstonem, který byl vlastníkem Toronto Blueshirts, a ostatními vlastníky - vlastníky Montreal Canadians,Montreal Wardrerens, Ottawa Senators a Quebeck bulldogs. Všichni jmenovaní se sešli ve Windsdor hotelu v Montrealu, aby jednali o budoucnosti NHA. Jejich diskuse dne 22.listopadu 1917 vedla ke vzniku NHL. Bývalí členové NHA - Montreal Canadiens, Montreal Wanderers a Ottawa Senators byli zakládajícími členy NHL spolu s novým týmem Toronto Arenas.
I když v prvním desetiletí liga těžce bojovala o přežití, týmy NHL byly na ledě velmi úspěšné. Za dobu od vzniku NHL se stalo pouze jednou, a to v roce 1925, že tým z NHL nevyhrál stanley cup a vyhrál ho tým z konkurenčních lig. Od roku 1926 již pak po zániku konkurečních lig patřil Stanley Cup pouze NHL. Následně započal proces rozšiřování: boston bruins (první tým z USA, který hrál NHL) a Montreal Marons vstoupili do ligy v sezóně 1924-25; New York Americans a Pitsburg Pirates se přidali o sezónu později. V sezóně 1926-27 vstoupily další týmy - New York Rangers,Chicago Black Hawks a Detroit Cougars (nynější Detroit Red Wings). NHL tak měla 10 účastníků. Světová hospodářská krize spolu s následnou 2.světovou válkou zapříčinila, že z ligy musely v průběhu času odejít 4 týmy, a to zejména z finančních důvodů. Od roku 1942 tak ligu hrála šestice týmů (Montreal Canadiens, Toronto Maple Leafs, Detroit Red Wings, Chicago Black Hawks, Boston Bruins a New York Rangers) zvaná jako Original Six. Po dobu čtvrt století se poté osazenstvo ligy neměnilo.
18.1.1956 byl zaznamenán důležitý milník v historii ligy. Wilie Orre se stal prvním hráčem černé pleti, který si zahrál NHL.
V polovině 60. let 20.století vznikla NHL konkurence v podobě Western Hockey Legue, která se plánovala prohlásit za hlavní ligu a každoročně vyzývat NHL v bojích o Stanley Cup. NHL se tuto hrozbu snažila odvrátit rozšířením o šestici týmů v sezóně 1967-1968 Novými týmy se stali: Los Angeles Kings, Oakland Seals (později zrušen), Pittsburg Penguins, Philadelphia Flyers, Minesota North Stars (v roce 1993 přestěhován do Dallasu, přejmenován na Dallas Stars) a ST.Luis Blues. O tři roky později se do ligy připojily týmyVancouver Canucks a Buffalo Sabres.
V roce 1972 byla založena Worl Hockey Association (WHA), která byla pro NHL vážným konkurentem. NHL se tak rozhodla pospíšit si s dalším rozšířením o celky New York Ilenders a Atlanta Flames (od roku 1980 Calgary Flames), aby zabránila WHA, aby se zmocnila nových stadionů v těchto městech. O dva roky později byly přidány týmy Kancas city Scouts (od roku 1976 Colorado Rockies a od roku 1982 New Jersey Devils) a Washington Capitals. Obě ligy bojovaly o hráče a fanoušky až do zániku WHA po sezóně 1978-79. Čtyři týmy ze šesti členů WHA se přidaly do NHL: Hardford Walers (od roku 1997 Carolina Hurricanes), Qubec Nordicues (od roku 1995 Colorado Avalnche), Edmonton Oilers, a Winippeg lets (od roku 1996 Phoenicx Coyotes).
Po rozšíření v roce 1974 byla NHL rozdělena do dvou konferencí (konference Clarence Campbella - západ a konference Prince z Walesu - východ). Obě konference měly dvě divize. Divize v Campbellově konferenci se jmenovaly divize Lestera Patricka a divize Conna Smytha; divize v konferenci Prince z Walesu se jmenovaly divize Jacka Adamse a divize Jamese Norrise (Norrisova a Patrickova divize byla vzájemně přehozena v sezóně 1981-82. To se změnilo v roce 1993, kdy změnily názvy divizí a konferencí podle geografických názvů. Od sezóny 1988-99 má každá konference tři divize.
Po stabilním období v 80. letech 20.století byla NHL rozšířena o 9 týmů během 10 let. Tým San jose Sharks se přidal v roce 1991, o sezónu později Ottawa Senators a Tampa Bay Lightning, v roce 1993 Anaheim Ducks a Florida Panthers, roku 1998 Nashville Predators, v roce 1999 Atlanta Trashers a celky Minnesota Wild a Columbus Blue Jackets v roce 2000.
Více zde: https://nhl-cz.webnode.cz/historie-nhl/
Historie ledního hokeje
Kořeny ledního hokeje sahají hluboko do minulosti v různých hrách se
zahnutými hokejkami a kulatým míčkem. O rozšíření těchto her svědcí především
různá vyobrazení už ve starověku (národní muzeum v Aténách - obraz
chlapců hrajících se zahnutými holemi a míčkem - 5000 let před. n. l.); dále
obrazy vlámských malířů ze 16. století zachycující muže na ledě, kteří
míří holí na míčky - bez soupeře! - na cíl = tedy jakýsi golf na ledě.
Podobná svědectví existují i z dalšších míst Evropy, Ruska, Německa,
Skotska i Anglie. K vlastnímu vyvoji ledního hokeje, jak jej známe dnes, došlo
v severní Americe v průběhu dvě sta let. Když v 16. století pronikli
Francouzi do kraje Velkých jezer, hráli tam indianské kmeny Huronů, Irokezů
a Chippewayů na suchu i na ledě hru s holemi a míčkem - BAGGATAWAY. Evropští
vojáci si sebou přinesli hru založenou na podobném principu - HOGUET (což
je prapůvodní název hokeje). Ze vzajemného vlivu těchto her vznikl
LACROSSE, který se hraje na lede i na suchu, ale bez bruslí. Po válce
Francouzů s Angličany (1755-63) se stali pány Kanady Agličané, kteří
zavedli hru - HURLING, kterou se naučili v Indii, a jež silně připomínala
pozemní hokej, ale také skotské SHINNEY (SHINTY). V roce 1856 se do Kanady přemístil
anglický pluk Royal Canadian Rifles, jwhož vojáci se v přístavech Kingston
- jistou dobu byl hlavním městem, a Halifax učili ve volnu bruslit a poněvadž
znali hru SHINNNEY přenesli ji na led. Spolu s Kingstonem a Halifaxem se o
poslední krok k lednímu hokeji zasloužil i Montreal, kde na McGillově
univerzitě provozovali hru na ledě studenti, kteří poprvé postavili do
branky brankaře (soupeř, který ho neměl mohl používat menší branku). V
roce 1878 studenti vypracovali první pravidla, která určovala, že se hokejka
může zvedat jen do výše ramen, protivník se nesměl napadat ze zadu, nebylo
povoleno ho držet za límec, kopat, blokovat podlezením jako v rugby a přihrávat
dopředu. A podle historiků této univerzity se zde hrálo také první utkaní
v ledním hokeji pod střechou, dne 3.března 1875. Skinney se hrálo s gumovým
míčkem, ale v omto prvním utkaní v hale už se na ledě objevil předchůdce
puku - plochý a kulatý kus dřeva. Gumovy puk přišel na svět v roce 1877 a
podle ústního podání byl jeho tvůrcem student F.W. Robertson (autor prvních
pravidel hokeje) který odřízl spodní a dolní část kulatého míče. V
roce 1900 - opět podle ústního podání - vystřelil Francis Nelson na branku
a puk, který jí proletěl, zranil diváka. Nelson se poté vydal ddo přístavu,
kde koupil starou rybářskou síť, kterou zavěsil do branky? Časem, aby
puk stále nelítal mimo hrací plochu, vznikly mantinely - hrazení - a
postupem doby dostávál hokej další a další úpravy až do dnešní podoby.
Lední hokej v Evropě
Jedním z prvních propagátorů hokeje byl guvernér Kanady, lord
F.A.Stanley. Hokej hrával také Princ Waleský, pozdější kral Eduard VII.
(1901 - 1910) a vévoda z Yorku, pozdější král Jiří V. (1920 - 38) O rozšíření
hokeje v Evropě se zasloužili především angličtí vojáci a studneti, kteří
se vraceli z Kanady. Jeho rychlý rozvoj uspíšil v té době v Evropě velmi
oblíbený "bandy" hokej na ledě, který se hrál s kulatým míčkem
a jehož vznik se datuje do první poloviny 19. století a jehož kolébkou byla
patrně Anglie. Čechy : lední hokej nazývaný a byl pokračovatelem bandy
hokeje. Začal se hrát podle ruzných informcí, které přivezli lidé z
Kanady. První mezinárodní styk absolvovali tzv. "hokejoví mušketýři"
na mezinárodním turnaji ve francouzském Chamonix ve dnech 23. až 30. Ledna
1909, kde sehrali první mezistátní utkaní Čechy vs. Francie s krutou
prohrou 1:8. Naši branku vstřelil J. Palous. Ještě předtím se však Čechy
staly v roce 1908 spolu s Francií, Anglií, Švýcarskem a Belgií zakládajícím
členem LIHG (Ligue Internationale de Hockey sur Glace, což je původní
francouzský název pro Mezinárodní federaci ledního hokeje, který se později
změnil na anglický IIHF - International Ice Hockey Federation). Přihlásku
podali Josef Gruss a Emil Prochazka. Účast na druhém mistrovství Evropy v
roce 1911 proměnili naši hráči ve velký úspěch, porazili Švýcarsko
13:0, Německo 4:1, Belgii 3:0 a stali se poprvé mistry Evropy. V roce 1918
vznikl Československý hokejovy svaz. V roce 1920 se hrál lední hokej poprvé
na olympijských hrách v Antverpach. Turnaj byl zároveň světovým šampionátem,
což platilo až do roku 1968. V roce 1920 byli na kongresu LIHG přijati za
jeho členy Kanada a USA. V roce 1932 zahájil v Praze provoz první zimní
stadion - Štvanice,což byla podmínka pro pořádání mistrovství světa. V
roce 1933 byla Praha poprvé dějištěm světového šampionátu, jehož se zúčastnila
také Kanada, která jej vyhrála, naši skončili třetí. Pořádání prvního
poválečného MS v roce 1947 svěřila IIHF opět ČR. Náš reprezentační tým
slavně zvítězil a hráči byli oslavováni jako národní hrdinové. Později
bohužel pozavírani tehdejším režimem až na desítky let do vězení?
Jak vybrat hokejku pro děti a dorostence
Základní rady, jak správně vybrat hokejku pro děti a dorostence.
Jaký druh hokejky zvolit? Kompozitová hokejka X dřevěná hokejka?
V dnešní době, kdy kompozitové hokejky vládnou trhu a téměř vytlačily klasické dřevěné hokejky, tak bychom jednoznačně doporučili přizpůsobit se trendu a volit již kompozitovou hokejku a to z jednoho prostého důvodu, kompozitová hokejka je snadno dostupná, mladý hokejista si tak může zvykat na něco, co hobude provázet podstatnou dobu v jeho kariéře.
V čem je kompozitová hokejka pro mladého hokejistu dobrá?
Kompozitová hokejka nabízí oproti standartní dřevěné hokejce jednu nespornou výhodu a tou je nižší váha. Tím hráči zjednodušší vedení puku, zpracování přihrávky, přihrávku a střelu. Další výhodou je lepší průžnost kompozitové hokejky, což rapidně zvyšuje hokejistův cit, který je nesmírně důležitý a mladý hráč si ho tím spíš vybuduje.
Výběr kompozitové hokejky
Pro hráče žákovských, dorosteneckých a juniorských kategorií je třeba vybírat mezi hokejkami pro juniory a dětskýmihokejkami. Tyto hokejky jsou přímo uzpůsobeny pro mladé hráče, nabízí zúžený a měkčí shaft, jsou kratší a více pružné.
Před tím, než začneme vybírat tvrdost a zahnutí j třeba vědět hrací stranu. Existují dvě:
Základem je zvolit vhodnou tvrdost hokejky, příliš tvrdá hokejka nebude pružit a mladý hokejista by postupem času mohl ztrácet cit s pukem.
Vhodné tvrdosti hokejky:
42 - Optimální tvrdost hokejky pro ty nejmenší hokejisty.
50 - 52 - Tato tvrdost je vhodná ve věku cca 8 - 12 let, kdy se nejvíce rozvíjí dovednosti.
65 - 67 - (INT - intermediate) Poslední mezník mezi Juniorskou kategorií hokejek a Seniorskými hokejkami. Tato tvrdost je vhodná pro hokejisty, kteří ještě nemají dostatek síly, avšak svoji výškou by již mohli mít seniorskou hokejku.
Obecně platí, že INT hokejky provází hráče cca do 13 - 14 let. Pak hráč postupně přechází na seniorské modely, které nabízí delší tělo, větší čepel a vyšší tvrdosti.
Další důležitou volbou je zahnutí hokejky popř. čepele. Zde opět doporučujeme volit to, co se dá jednoduše a kdekoli sehnat. V případě zahnutí se jedná otradiční Sakic zahnutí, které je navíc nejpoužívanější zahnutí na světě. Každý výrobce má zahnutí pojmenované jinak, ovšem tvar je stejný.